Cajón (čti kachón; španělsky bedýnka) je perkusivní hudební nástroj latinskoamerického původu.
Většinou se jedná o kvádr vyrobený ze dřeva (dřevěná bedýnka) s ozvučným otvorem na jedné straně.
Původně se pravděpodobně jednalo o bedýnku na přepravu ryb nebo pomerančů, na kterou bubnovali otroci poté, co byli donuceni své vlastní bubínky spálit.
Na cajón se hraje prsty a dlaněmi tak, že se bubnuje na ozvučnou desku nebo její hranu. Hráč přitom sedí obkročmo na nástroji. Uvnitř jsou navíc podél ozvučné desky nataženy laditelné kovové struny (podobně jako např. u malého bubnu, tzv. virblu) a podle místa úderu na desku cajon zní. Zruční hráči umí, pomocí tohoto jednoduchého nástroje, napodobit zvuk téměř celé základní soupravy bicích.
Cajón je důležitou součástí kubánské a peruánské hudby, využívá se také ve flamencu a rumbě. V poslední době je ho čím dál častěji slyšet i v jiných hudebních stylech.
Flamenco o tento nástroj obohatil tzv. flamencový král, španělský hudebník Paco de Lucía (21. prosince 1947 – 25. února 2014).
Každý školák ví, že jednou z nejdůležitějších věcí v hudbě je rytmus. Bez něj by se žádný interpret daleko nepohnul. A my, obyčejní smrtelníci, jejichž vrcholem hudební kariéry je zpívání u táboráku s partou kamarádů, vlastně taky ne. Všichni se asi shodneme na tom, že nejlepším způsobem, jak udávat rytmus, je do něčeho bouchat. A právě proto jsou na světě bicí i perkuse.
V našich zeměpisných končinách se nejčastěji potkáváme s klasickou bicí soupravou, bez které se neobejde žádná pořádná kapela – nutno však podotknout, že jde o poměrně prostorově i cenově náročnou srandu, která ti nějakou tu chvilku času cvičení, aby to neznělo jako sbíječka na stavbě, zabere.
Co kdyby ale existovala dostupnější a skladnější alternativa? Co kdyby se téměř celá bicí souprava dokázala vměstnat do jedné krabice? Světe div se, opravdu to jde. A dokáže to původem latinskoamerická senzace zvaná cajon. Tedy, tak se to jen píše, říkej tomu radši ,,kachon“, jinak by tě v hudebním světě měli nejspíš za barbara.